Renáta Novotná

Všechny naše činy jsou odrazem našich přesvědčení…

Máte moc nebo ne-moc?

Skvělý a přínosný projekt Ženy ženám nabízí ženám nevšední pohled na důležité oblasti jejich života. K neméně důležitým tématům patří i otázka zdraví, zdravá žena = šťastná žena. Zdraví je skutečným základem, na němž závisí naše štěstí a od nějž se v našem životě odvíjí vše.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví definováno jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody“. Kolik lidí můžeme podle této definice považovat za zdravé? Když se rozhlédnu kolem sebe a sleduji ty zamračené, zakaboněné obličeje a napjaté tváře nevykazující žádné známky pohody, mám pocit, že je naše populace z převažující většiny nemocná a že se dá jen těžko najít zdravý člověk.

Možná je to tím, že se zdraví považuje za samozřejmost nebo za něco mimo sféru našeho vlivu (za šťastné nadělení, genetickou dispozici, něco, co buď máme, nebo nemáme). Stejně tak se často zdraví netěší ani naší pozornosti a péči, začneme se o něj zajímat, až když pocítíme nějakou bolest. A někdy ani to ne. Bolest se raději „umlčí“ pilulkou a varovné signalizační zařízení těla se vypne. Lze se pak divit, že nás tělo po čase upozorní nějakou razantnější formou na svůj diskomfort v podobě nemoci?

Je mnoho lidí, kteří znají dokonale všechny funkce svého mobilního telefonu, ale o fungování svého vlastního těla nemají ani základní poznatky. Věnují náležitou pozornost svému autu, jeho údržbě a servisu, ale přitom nedají ani minimální prostor péči o své vlastní tělo. Naše pozornost málokdy cílí k naší vlastní osobě, nevšímavost vůči sobě samé je mnohdy až zarážející.

Nikdo by asi nesypal písek do nádrže svého auta, když tam patří kvalitní benzín, přesto se lidé skoro nezajímají o to, jaké potraviny jedí, ale konzumují bez rozmyslu nevhodné potraviny s minimální výživovou hodnotou, podobně si nedopřejí ani nezbytný oddych či potřebnou pohybovou aktivitu.

V dnešní uspěchané době plné stresu a nutnosti plnit množství povinností je těžké najít si chvíli jen pro sebe, ale je to nezbytné. Ženy (a nejen ony) by se měly hýčkat. S touto radou se sice setkáváme poměrně často, zní z kosmetických studií, z relaxačních center a z mnoha dalších míst, ale mně jde o hlubší význam tohoto slova. Pro mne se pod tímto pojmem skrývá náležitá a láskyplná pozornost věnovaná sobě samé, svým potřebám, přáním, plánům, zdraví a to vše bez výčitek, že bych měla dělat něco „užitečnějšího“.

Dát si schůzku sama se sebou je totiž to nejdůležitější setkání, jaké si mohou ženy do svých časových programů naplánovat. Udělat si denně tu chvíli, kdy se odpojím od vnějšího světa, od všech katastrofických zpráv, které se na nás valí z médií, kdy jsem v tichu jen já a můj život. Naslouchat vnitřnímu hlasu (když není zpočátku slyšet, chce to jen vytrvat v „tichu“, aby ten hlásek mohl být vůbec zaslechnut), všímat si, v jakém prostředí a jakým způsobem žiji, to vše je i začátek cesty od ne–moci k moci řídit svůj život (konkrétní způsoby jak docílit zdraví a jak si ho také udržet budou obsahem dalších článků).

Pokud přijde člověk k lékaři a očekává, že on jeho zdravotní problém vyřeší, provede nějaký zákrok nebo mu na to „něco“ dá a všechno bude jako mávnutím kouzelného proutku zase v pořádku, hluboce se mýlí. Tak to nefunguje. K trvalému zdraví vede pouze cesta vlastní odpovědnosti, lékař může léčit, ale uzdravit se musí tělo samo, jak se s trochou nadsázky vhodně říká – lékař zabaví pacienta, dokud se sám neuzdraví. Upínat se na okolí a nehledat sílu a odpovědnost v sobě, k ničemu nevede. Aktivní přístup (ve všech oblastech, nejen ve zdraví) je nezastupitelný.

Jednou z hlavních příčin utrpení lidí je nedostatečné sebepoznání a sebeuvědomění. Přestože jsou nám všechny potřebné informace např. pro pevné zdraví dostupné, mnohdy je „nevidíme“. Stačí ale převzít iniciativu, být aktivní, hledat informace, změnit své návyky, neopomíjet sílu vlastní mysli a oči se nám otevřou. Zjistíme, že je možné zbavit se téměř všech nemocí, včetně těch nejobávanějších, nebo díky prevenci a poznatkům z biochemického zdraví vůbec neonemocnět. A nemluvím naplano, tu trnitou cestu za zdravím jsem si měla možnost vyzkoušet na vlastní kůži…

Přeji vám všem, ať máte vždy „shining eyes“, ať z vašich tváří vyzařuje pohoda a nikdy není ani při letmém pohledu pochyb o tom, že definici WHO pro zdraví přesvědčivě splňujete. A prosím, „hýčkejte se“!